Co je pro Tebe Fotograw?

Mirek (M): Fotograw je projekt, který spojuje nadšence do fotografie a vznikl s cílem zkoumat a objevovat médium fotografie ve všech jeho podobách. Prostřednictvím kombinace textu a vizuálních příběhů se chceme zaměřit na rozmanitost fotografie jako způsobu vyjadřování. Od autentických dokumentárních snímků až po experimentální a emotivní tvorbu – Fotograw má otevřít prostor pro kreativitu, inspiraci a sdílení bez hranic či omezení. Naším cílem je pokorně využívat fotografii jako univerzální jazyk a způsob vyprávění příběhů, který dokáže oslovit a propojit.

Dalibor (D): Přízemně k tomu dodám, že jsem v Mirkovi našel spřízněnou duši, která hoří pro fotku a chce se o ní nejen bavit, ale i tvořit. Víc a víc jsme se o ní bavili a vyústilo to v dohodu nad nějakým konceptem spolupráce a vzájemné zpětné vazby.

Sešli jsme se, chvilku se nervózně naťukávali, dali si pivo a opatrně se dohodli co dál. Při rozchodu jsme najednou impulzivně a velice velice improvizovaně začali fotit light-trails (stativy jsme s sebou nebrali) a nakonec se rozešli daleko později, než jsme měli. A udělali naší první společnou, příšerně oranžovou fotku, která je teď pro nás nekompromisním mementem toho, že hůř už bylo. A právě o tomhle podle mě naše snažení je, o tom zahoření a nadšení a posouvání se, včetně toho že se to občas nepovede.

A protože jsme v 21. století, rámec a název tomu pak nakonec dodala doména fotograw.cz, kterou nám seslalo samo nebe prostřednictvím dražby organizované správcem národní domény.

 Proč fotím?

M: Líbí se mi ta schopnost fotografie zachovat moment – výskok basketbalisty ke koši, výraz tváře běžce milisekundu před proběhnutím cíle, náladu, kterou přináší svítání v horách, nebo odraz odžitého života v tváři starce. Zachycení toho momentu, té chvíle, té nálady a možnost se k tomu vrátit a dokázat vyvolat vzpomínku nebo ji někomu zprostředkovat, to vše mě baví, láká a někdy je to sakra těžký. Ale díky za ty dary.

D: Fotografie mě přirozeně zpomaluje, ať už fotím nebo si fotku prohlížím.

Fotografie mě naplňuje, celý ten proces je pro mě možná intenzivnější zážitek než radost z konečného výsledku. Dívat se okolo sebe, přemýšlet o tom co vidím, jak to bude fungovat, pak komponovat, exponovat, cvaknout. Někdy metodicky, někdy intuitivně.

Fotografie mě učí dívat se kolem sebe jinýma očima, všímat si, vážit si. Vjemů, okamžiků, detailů, světla, perspektivy, pohybů, barev, odrazů, kontrastů, …

Fotografie mi umožňuje dělat si co chci, největším limitem jsem si já sám.

Fotografie mě nutí posouvat se, učit se, zlepšovat se.

Co tím tady chci vlastně říct?

M: Vnímám Fotograw jako takový společný deštník, pod kterým můžeme s Daliborem dávat našemu snažení nějaký řád. A na konci dne, po všech těch selekcích, domlouvání, úpravách, třídění, rámování, hádkách, mazání, smíchu a smíření, si můžeme říct „jo, za tím si stojím, dejme to tam“.

D: Vlastně nic konkrétního. Přišla mi škoda si fotky donekonečna točit po úložištích, když už mi některé daly tolik práce. Navíc občas tu něco zveřejnit znamená, že ty své věci musím třídit, organizovat, dotahovat. Takže Fotograw je v důsledku jedním z těch sebekontrolních bičů, které jsem si na sebe sám dobrovolně a vědomě upletl.