Lítožnice – duben 2025
Lítožnice. Malý kousek ráje hned za humny. Mokřad, rybník, pár stromů. Úplně to stačí. Magie funguje. A ta lépe chutná sdílená, tentokrát vyrážíme oba. Pár chvil před rozbřeskem, modrá hodinka, šero. Nad rybníkem se válí mlha a za ní člověk možná spíš tuší než doopravdy vidí torza stromů vystupující z hladiny. Okolo tiše a klidně proplouvají labutě a kachny. Naprostý klid, nikde ani noha.
Když se slunce prodere nad obzor, začíná divadlo. Každou minutu jiné světlo, jiné kontury, mlha mizí, mlha se vrací. Barvy a tvary – nekonečně kombinací na pár hektarech. Vzduchem proplachtí volavka.
Přesně proto chodíme fotit. Abychom byli u toho. Abychom si domů donesli ten zážitek. Ne vždycky to klapne tak dobře, jako toho nedělního rána na Lítožnici, ale pokaždé to stojí za to.
PS od Mirka:
Na náš společný výlet jsem se těšil. Je to vzácnost. A měl jsem slíbený pózující volavky. Volavky nakonec nespolupracovaly, ale nelitoval jsem. Dalibor má dar nacházet magická místa, která člověka uhranou. Zíral jsem, hltal očima a doufal, že aspoň trochu toho, co vidím, se mi podaří dostat do foťáku.
Lítožnice. Když si to slovo převaluju na jazyku, vidím ranní mlhu, která putovala z místa na místo a čarovala se světlem. Díky Dalibore za tyhle objevy.
