Vyhoukaná sowa
Prý k nejintenzivnějšímu formování hudebního vkusu dochází v době dospívání. Podle této teorie jsem dospěl někdy těsně před čtyřicítkou, kdy jsem shodou náhod a životní štěstěny narazil na hradeckou hudební skupinu Vyhoukaná sowa. Každý koncert s nimi je čirá radost a kluci jsou natolik tolerantní, že mi dovolují si je cvakat na pódiu…ze třetí, čtvrtý řady, abych nerušil tancující fanynky.
Když ji miluješ, není co řešit. Písně týhle kapely mě oslovily v době, kdy jsem potřeboval být osloven. Posloucháš o cestě na Annapurno a jen nevěřícně žasneš, jak je to přesný, jak se ten tvůj pocit dostane do něčí hlavy a ten je pak schopen z toho napsat song, žasneš, zapálíš si vyklepaný cigáro nebo si dáš na strach chlast a na spaní prášky.
Po koncertě ještě s hudbou v uších procházím a zpracovávám fotky a “vlastně se nic neděje”, každý máme svou malou studenou válku.