Chrám bolesti
Geometrie uprostřed lesů │ Průmyslový chrámy s vyvrženýma vnitřnostma │ Rozlámaný betonový skelety opletený lesem
Takových míst je v Krušnejch plno, proto taky to jméno, ne? Většinou zapomenutý doly naprosto stranou zájmu lidí, opuštěný.
Ale tohle je jiný. Místo, který přírodě vyrvali náckové, aby sem nahnali válečný zajatce a postavili předimenzovanou fabriku na těžbu a úpravu cínu. Místo, kde toho nakonec zas tak moc nevytěžili a neupravili. Místo, který nechali napospas drsnýmu počasí. Místo, který si příroda už 80 let bere zpátky.
Jezdí sem mraky lidí, točil se tu seriál. Musíš sem proto hned hodně brzo ráno, abys tu byl sám, jen se svou hlavou, pak to maká. A jak!
To ticho tu člověka až dusí, přerušuje ho jen vlastní dech a ozvěna vlastních kroků.
Kolem divný tvary, tušení starých strojů, nepřirozený úhly, trčící pahýly kdovíčeho.
Tušení neznámý hloubky pod nohama. Dutý zvuky. Lehká závrať.
Všechno Ti říká, že bys tu neměl bejt. Určitě ne sám.
Tak zas příště! Sám. S pokorou. A s širším sklem.
// fotky jsou rozklikávací
