Hořící keř III

Už zase.

Výjezd za klidem. Víkend v Krušnejch.

Našel jsem to správný slovo: pitoreskní.

Krajina políbená nejdřív bohem, pak krumpáčem a teď elektrokolem.

Jakmile ale člověk sejde z těch notorických míst, je skoro sám. Lesy, louky, pastviny, vítr a klid, bože ten klid.

Očekávam kýčovitý mlhy a blata, kde budu v dešti hledat svýho psa rodu Baskervillů. Dostávam slunce a modrý nebe.

Je radost tu být. Je radost nespěchat. Je radost si vybírat. A v tom to celý je.

Jo, a pro toho psa si přijedu příště. 

//fotky jsou rozklikávací//